Rozhovor s dr. Věrou Lendělovou

1)Mohla byste ve stručnosti povědět, jak jste se dostala k ukrajinistice a něco o Vaší cestě, která vás přivedla až do čela pražské ukrajinistiky?

No, do čela, to bych asi takto nehyperbolizovala (smích). Ten můj zájem je dlouhodobý. Ukrajinistiku jsem vystudovala spolu s ruštinou a již jsem vlastně kdysi zmiňovala, jak to tady s tou ukrajinistikou za totality bylo.

Já jsem, bohužel, nebo možná v jistém ohledu, bohudík, studovala ukrajinštinu jen v našich podmínkách, na stáž do Kyjeva jsme vyjet nemohli. Ale i tak je důležité, že kontinuita oboru zde byla zachována; ukrajinština se dokonce směla! studovat ne jako nějaký dialekt ruštiny, ale jako rovnoprávný obor, i když to byly v podstatě strašně malé studijní kruhy a ne všichni zájemci o studium daného oboru toto studium dokončili.

Já jsem začínala se čtyřmi dalšími studentkami a jedna potom odpadla. Všechny čtyři jsme vystudovaly ukrajinštinu v kombinaci s ruštinou. Zaměřila jsem se jakoby víc na ruštinu, protože přeci jen jsme neměly takové možnosti, co se týče výuky praktického jazyka; neměly jsme stáže, já jsem absolvovala jen krátkodobou stáž na východním Slovensku v Medzilaborcích, kde jsem měla nějaké ukázkové hodiny jak z ukrajinského jazyka, tak i literatury (samozřejmě v ukrajinštině!) na místním gymnáziu.

 To jsem možná uváděla i na nějaké naší společné hodině, myslím tím tady na univerzitě, možná v rámci historické mluvnice, že ty děti na přednáškách velmi pozorně poslouchaly, a pak po hodině za mnou přišly a já jsem se ptala, jaký měly dojem a zážitek a jak se jim to líbilo, a ony říkaly, ´no velmi´, ale my jsme vám nerozuměly. 

 Byla jsem z toho poněkud vykolejená a udiveně pronesla:, no počkat, počkat.., nechcete mi snad tvrdit, že neumíte ukrajinsky?, a oni odpovídali, né, protože, my po našomu hovoryme, a to, jak vy hovoryly, to je vysoka ukrajins´ka mova...´. Takže mi řekli, že jsou buď z rodin přistěhovalců - Ukrajinců, nebo Rusínů z Karpat (Karpatorusů), což je oblast, obecně známá svou nářeční diferenciací...

Z toho tedy vyplývá, že ty naše možnosti, ve srovnání s dnešními vymoženostmi studia ukrajinistiky, takové samozřejmě nebyly, ale zato jsem měla výborné pedagogy: na praktický jazyk pana Kosťu Genyk-Berezovského, kterého jsem si nesmírně vážila.

Možná že neuměl moc učit, ale měl spoustu zážitků z války, ano, takové spíš jakoby příklady osobnostní, které nám nějakým způsobem utvářely vztah k ukrajinštině, k tomu, abychom si ji třeba zamilovali stejně jako ruštinu, pohlíželi na ni jako na živý jazyk, který má bohaté tradice, rovnocenné ruštině; no a pak taky musím zmínit pedagogy přednášející odborné disciplíny, jako například pana doc. Zatovkaňuka, kterého jsem si rovněž nesmírně vážila.

 Škoda jen, že musel tak brzy odejit z fakulty...

Měla jsem ho na syntax sice jen pouhý semestr, ale víte, takový ten teoretický základ pro vědecký náhled na studijní disciplínu jsem získala především na jeho přednáškách a seminářích. Samozřejmě že těch profesorů bylo víc, třeba pan prof. Barnet, rusisté jako paní dr.Brčáková, doc.Chlupáčová či pan prof. Hrabě, ale i jiní. I na jejich hodinách (pro mne ve srovnávacím česko-rusko-ukrajinském kontextu) se začal rodit můj hlubší zájem o ukrajinistiku.

  Zde chci zdůraznit, že česká, resp. pražská jazyková ukrajinistika, má velice dávné a dobré tradice, o nichž pojednává velmi dobrá studie mapující celé období české akademické ukrajinistiky od počátku 19. století do současnosti. Tato studie vyšla tiskem v roce 2005 z pera prvotřídní ukrajinské bohemistky doc. Ludmily Danylenkové ve sb. Ukrajińske movoznavstvo u zachidnych i pivdennych slovjan. J

e sice pravdou, že v této vynikající studii je opomíjena pražská univerzitní ukrajinistika, jejíž zrod na FF UK lze datovat ještě před 2. sv. válkou, ale regulérně vlastně až od 50. let 20. století.

Právě zde se za minulého režimu připravovaly kádry pod vedením vynikajících pedagogů, takových jako již citovaný Mikuláš Zatovkaňuk, Kosťa Henyk-Berezovs´kyj, Zina Berezovs´ka, Andrij Kuryms´kyj, Václav Židlický, Jaroslav Moravec  aj.

Kromě nich uvedu i některé další osobnosti, které patřili či patří mezi přední odborníky na ukrajinistickém poli; za všechny jmenujme alespoň Růženu Šiškovou, v akademických kruzích uznávanou lexikografku, která je spoluautorkou řady dvojjazyčných česko-ukrajinských/ukrajinsko-českých slovníků.

V dané souvislosti bych chtěla podtrhnout i jméno p. doc. Moravce, který byl dlouhodobým vedoucím ukrajinistiky na FF UK a ostatně se zasloužil o to, že i v letech, kdy výuka ukrajinštiny nebyla u nás příliš žádoucí, se přesto tento obor na FF UK udržel a studoval jako jedna ze slavistických disciplín, rovnocenných ruštině (ačkoli většinou právě v kombinaci s ruštinou).

Vždy se jednalo o malé studijní skupiny, zhruba 4-5 lidí, ale, jak jsem již zmínila, byla zachována kontinuita oboru a neustále se navazovalo, někdy lépe, jindy hůře, na zde existující bohaté tradice ukrajinistiky.

Zde bych chtěla opět vzpomenout mého oblíbeného pedagoga a odborníka Mikuláše Zatovkaňuka, který na fakultě kromě jiného přednášel ukrajinskou syntax, tu jak víte, teď přednáším i já, a i přes to, že se to nesmělo, propašoval do výuky takové ukrajinské lingvisty, jako byl Kolessa, Simovyč, Smal´-Stockyj, Ševeljov aj.

3) Mohla byste přiblížit současnou pražskou ukrajinistiku, v jakém rozsahu se nyní, resp. od  roku 1989 nebo 1990 (tj. po tzv. sametové revoluci), studuje?

Ano, lze to tak datovat, já jsem vlastně před tím byla v aspirantuře, psala jsem práci z historické gramatiky ruského jazyka (srovnání jazyka, resp. jednoho jazykového jevu, letopisů a gramot z přelomu 14.-15. století).

Když jsem po obhajobě dizertace nastoupila na tehdy bývalou katedru rusistiky, oslovil mě můj bývalý učitel, doc. Václav Židlický, který tehdy stanul v čele katedry, s tím, že bych vedle ruštiny měla učit i ukrajinštinu.

Je třeba říct, že na začátku 90. let se situace na oboru ukrajinistika rapidně změnila. Do prvního ročníku bylo přijato deset studentů, přičemž studium ukrajinistiky bylo možné kombinovat s jakýmkoliv jiným oborem.

I když nadále převažovala kombinace s ruštinou, ukrajinština se zde studovala např. s finštinou, srbštinou, polštinou, a také češtinou.

 Právě kombinace s češtinou je, dle mého názoru, velmi zdařilá, neboť, jak ukazuje zkušenost, absolventi bohemistiky-ukrajinistiky mají pak velmi vysoký kredit nejen jako renomovaní ukrajinisté, ale profilují se pak třeba jako redaktoři, překladatelé, pracovníci zahraničních firem apod.

Musím s potěšením konstatovat, že z každého studijního kruhu zůstala převážná většina i po absolvování studia ukrajinistiky v oboru a zviditelnila se (ta slova zde používám bez jakýchkoliv negativních konotací): například naše absolventka Lenka Knapová mnoho let pracovala v redakci časopisu Porohy (ukrajinsky psaný časopis nejen pro Ukrajince žijící u nás, ale i v zahraničí); v roce 2005, jak víte, pak založila a stala se hlavní redaktorkou časopisu Ukrajinský Žurnál, který je ve velké oblibě nejenom u nás, ale i v zahraničí.

Jiná naše absolventka z téhož ročníku - Elena Opletalová je nyní doktorandkou ukrajinistiky na FF v Olomouci, kde pak také ukrajinštinu učí; další dvě absolventky se staly soudními tlumočnicemi a mají velmi dobré renomé. V následující studijní skupině, která sice nebyla tak bohatá co do kvantity, studovala Tereza Lipavská, dnes provdaná paní Chlaňová, která u nás přednáší ukrajinskou literaturu již řadu let, a právě v předloňském roce, při plné pracovní vytíženosti, úspěšně obhájila disertační práci o ukrajinské literatuře 20. let 20. století a získala titul PhD.

Velmi úspěšným a plodným byl ročník pouhých čtyř studentů, ta skupina byla celá maskulinní, a všichni čtyři její absolventi zůstali po ukončení studia ´kovanými´ ukrajinisty, nebo s ukrajinistikou v těsném kontaktu. Jsou to: Tomáš Vašut, dnes již poměrně známý překladatel z moderní ukrajinské literatury.

Jeho překlad poezie karpatského ukrajinského básníka Petra Miďanky byl oceněn čestným uznáním v překladatelské soutěži Jiřího Levého. Dále bych chtěla jmenovat Reného Kočíka, publicistu. Často píše eseje a odborné články na ukrajinistická témata (např. pro Literární noviny, apod.);

Miroslava Otomanského, který absolvoval ukrajinistiku v kombinaci s bohemistikou a v současné době dokončuje studia práv. Ten se svou ženou - Ukrajinkou spolu založil úspěšnou překladatelskou firmu, působí jako soudní tlumočník a velmi fundovaně si zde vede: ke každému odbornému výrazu ze soudní praxe přistupuje nejen jako lingvista, ale i jako budoucí právník.

A v neposlední řadě bych chtěla jmenovat pana Bohdana Rajčince, který je v redakci časopisu Porohy a velmi se angažuje v tzv. Ukrajinské Iniciativě. Tato čtveřice studentů-ukrajinistů se podílela na slovníku odborné právní, ekonomické a společensko-politické terminologie, který se měl stát základem pro budoucí středně velký překladový česko-ukrajinský slovník (vyšel v desktopu FFUK v roce 2000).

Ten projekt se, bohužel, ve finální podobě nerealizoval.

Pan Rajčinec se stal spolu s další naší ukrajinistkou, Laurou Kopeckou, editorkou sborníku studentských a doktorandských prací, věnovaných meziválečné ukrajinské emigraci (Sborník s názvem České vědomí Ukrajiny: budoucnost v tradici a vyšel pod akademickým vedením p. prof. J.Marvana v roce 2005).

Do sborníku přispěli mj. i M. Skála, pan M.Vynohradnyk, aj., kteří se intenzivně věnují ukrajinistice i nadále. Pan Skála vystoupil se svým příspěvkem o kulturním životě ukrajinských vojenských táborů v českých zemích za první republiky (což bylo i téma jeho diplomové práce) na půdě české Akademie věd, další referující v rámci České asociace ukrajinistů byla jiná úspěšná absolventka pražské ukrajinistiky Věra Nečasová. Přednášela o reflexi hladomoru 1920-23 v analyzovaných krátkých prózách 20. let 20. století.

Věřím, že se v budoucnu rozšíří také řady našich doktorandů, tak jako to učinila již kolegyně Věry Nečasové, Monika Hrdinková (nyní Ševečková, která v souvislosti s provdáním odešla do Brna a zde působí na brněnské ukrajinistice) či již zmiňovaná Elena Opletalová. Někteří naši studenti rozšiřují a prohlubují své odborné znalosti na fakultě sociálních věd, kde své odborné zájmy směřují právě na Ukrajinu.

4) A jaká je situace dnes?

Co se tyče současného stavu univerzitní ukrajinistiky v ÚSVS, máme tři poměrně dobře početně zastoupené ročníky, v každém ročníku je zhruba kolem deseti lidí. Pak tu jsou ještě jakési zbytky z vyšších ročníků, studenti, kteří dopisují své diplomní práce převážně z ukrajinské literatury. S potěšením však musím konstatovat, že v poslední době si nejméně čtyři studentky magisterského studia vybraly jako téma své diplomové práce ukrajinský jazyk (ještě nám vlastně dobíhá bakalářské studium, kde studenti píší své bakalářské práce jak z literatury, tak i jazyka).

5) Je známo, že ukrajinistika, která se sice na Filozofické fakultě UK v Praze fakticky vyučuje, ve skutečnosti zde posledních pár let vlastně formálně neexistuje. Výuka ukrajinštiny je zajišťovaná v rámci tzv. východoevropských studií. Mohla byste to komentovat?

Ano, bohužel, ta tradice, kdy to byl samostatný obor (jak ukrajinistika, tak bělorusistika), tu již není, protože došlo k transformaci toho původního studia.

Zcela záporně bych to nicméně nehodnotila. Každá změna s sebou přináší jak kladné, tak záporné věci. Možná právě v tom širším kontextu, s důrazem na areálovost, se na jednu stranu jakoby stírají ty pomyslné hranice, na stranu druhou, ať chceme nebo ne, nás k takovým změnám nutí sám vývoj. Vlastně zde vzniká jakýsi kontrast: na jedné straně expandující globalizace a amerikanizace, na straně druhé, zejména v Evropě, snaha o zachování „toho svého", hledání svých kořenů, identity, autenticity.

Osobně já něco takového od svých předků velice dobře znám (pocházeli z jižní strany Karpat). Myslím si, že tím, že se stávající studium ukrajinštiny jakoby neuzavírá jenom v té své ukrajinistice, ale vychází za její rámec, že je to určitě přínosné. K tomu je pak ještě třeba dodat, že výukový proces sám o sobě je určitě oboustranný a vyžaduje zpětnou odezvu studentů, jejich aktivní účast na přednáškách či seminářích.

A zavedení teritoriálních studií v tomto směru nic nemění. Já ze své dlouholeté pedagogické zkušenosti mohu říct, že kdybych měla třeba po sobě učit jednu a tutéž disciplínu dvě různé skupiny, vím, že pokaždé z toho vzejde něco úplně jiného (i kdybych to měla připravené pro obě skupiny stejně).

V loňském roce jsme připravili podklady k akreditacím koncepčně nově pojatého bakalářského studia ukrajinštiny, která se bude studovat (dnes již studuje!) v rámci areálových studií. V souvislosti s touto změnou se předpokládá zvýšený nárůst zájemců o studium ukrajinštiny na FF UK, přičemž ukrajinštinu je zde možné studovat nejen jako hlavní obor, tzv. jazyk A, kde budou platit přísnější, respektive náročnější kritéria pro získávání studijních kreditů, ale i jako „vedlejší" jazyk, jazyk B, kde ta kritéria nebudou tolik přísná.

6) A jaké je složení studentů? Kdo jde dnes studovat ukrajinštinu?

Pokud jde o národnostní složení studentů ukrajinistiky, pak ta paleta je hodně pestrá. V každém ročníku společně studují rodilí mluvčí z různých regionů Ukrajiny, kteří se dočasně či trvale usídlili v ČR. Nemalé procento tvoří studenti původem ze Zakarpatí, které má tradičně silnou vazbu na české prostředí (viz Podkarpatská Rus za První republiky). Při studiu normativní ukrajinštiny se tak promítá jejich znalost místních dialektů. Pak tu jsou studenti, kteří se konstituovali z tzv.pražské ukrajinské diaspory; měli jsme však i několik studentů z východního Slovenska, kteří, co se týče studia ukrajinistiky, upřednostnili naší fakultu před FF v Prešově. Samozřejmě tu studuje poměrně vysoké procento Čechů, a zde chci podotknout, že bez žádné předchozí znalosti ukrajinštiny.

To, že jsou v jedné studijní skupině rodilí mluvčí, znamená velmi silný motivační prvek nejen pro ty české studenty, kteří do styku s ukrajinštinou přicházejí poprvé až zde na naší fakultě, ale i pro řadu ukrajinských studentů, kteří již svou řeč pozapomněli a v běžné komunikaci preferují češtinu nebo ruštinu. Jsem velmi vděčná za každého schopného studenta, který je zároveň rodilým mluvčím. Na začátku studia je samozřejmě těžké odhadnout, jakým směrem se přijatý student ukrajinistiky bude ubírat. Ale přeci jen jsem zkušený pedagog (čímž nechci říct, že dávám na nějaký svůj subjektivní dojem), ale třeba ze způsobu uvažování, ze způsobu prezentace myšlenky se dá se poznat, zda to je člověk s povrchním zájmem o studium, nebo je zde hlubší zájem, který se bude dalším studiem kultivovat a povede k úspěšnému finále - odborníka-ukrajinisty, překladatele apod. Nebo se třeba nedá tou odbornou cestou, ale i přesto zůstane v těsném sepětí s vystudovanou specializací a bude např. pomáhat Ukrajincům s jejich integrací do české společnosti, do evropských struktur s ohledem na zachování jejich ukrajinství.

V tomto kontextu je pro mne, jako pro vyučujícího, samozřejmě značně náročná i samotná výuka. Uplatňují při ní tzv. stavebnicový model, více se o něm můžete dozvědět z mého příspěvku, s nímž jsem vystoupila na mezinárodním metodicko-didaktickém semináři ve Lvově v roce 2005 (stať vyšla ve sborníku filologické fakulty Lvovské univerzity). Tomuto, dle mého názoru, účinnému metodicko-didaktickému přístupu napomáhá součinnost všech komponentů ve vyučovacím procesu, a vlastně i mimo něj, tzn. při domácí přípravě studentů, konkrétně vysoká odborná kompetence ze strany ukrajinského lektora (v dané době u nás pracuje jako lektorka ukrajinského jazyka paní profesorka Balandina z Poltavské univerzity).

7) Jak dlouho spolupracujete s ukrajinskými vysokoškolskými pracovišti? S jakými přesně? Působí u Vás ukrajinští lektoři?

Velmi plodnou spolupráci jsme zaznamenali i s předešlými lektory, zejména s profesorem Ponomarivem, Žytnykem, doc. Dolomanem z Kyjevo-Mohyljanské akademie (právě ta čtveřice našich absolventů, kterou jsem zmiňovala výše, vlastně vyrostla pod jejich vedením) či z Kyjevské univerzity Tarase Ševčenka. Vystřídalo se u nás několik lektorů ukrajinského jazyka z Černovické  univerzity (prof. M.Skab, doc. O.Ivasjuková), s níž máme vynikající vztahy. Působila u nás i paní prof. Archanhelská z Rovna či doc. Nazarenková z Kyjeva.Tradice obsazování místa lektora ukrajinského jazyka z různých regionů Ukrajiny, kterou prosazoval pan docent Židlický, bychom rádi zachovali i nadále vzhledem k nejednotné a složité jazykové situaci v současné Ukrajině.

Naši studenti v rámci mezifakultních smluv pobývali na stážích, půlročních i kratších, na Ukrajině, konkrétně na katedře slavistiky a katedře žurnalistiky v Kyjevě, na univerzitě v Rovně. O stáže je permanentní zájem, v současné době vedení FF UK předložilo návrh o uzavření mezifakultních smluv s KMA, máme uzavřenou smlouvu s Černovickou univerzitou, s univerzitou v Rovně aj.

8) Vidíte budoucnost Ukrajiny v začlenění se do evropských, eventuelně euroatlantických struktur?

Co se týče NATO, tam se neodvažuji vyslovit svůj názor, protože to je hodně složitá otázka. A členství země v EU je do jisté míry podmíněné členstvím v NATO. Ale určitě Ukrajina, minimálně ty země Předlitavské, které byly integrální součástí Evropy, mají ve svém povědomí ty staré evropské tradice, takže v tomto ohledu by bylo na co navázat.

(závěr)

Myslím si, že dnešní pokolení ukrajinistů má obrovské možnosti a šance v procesu integrace ukrajinské kultury, politiky apod. do evropského, resp. světového kontextu. A to by měl být, jak se domnívám, i účel studia ukrajinistiky na FF UK v Praze.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor pro ukrajinský časopis Porohy poskytla PhDr. Věra Lendělová, CSc., červen 2008

Uvedeno na stránce České asociace ukrajinistů http://usvs.cis.cz/index.php?sekce=ukrajinistika/odkazy/

Dokumenty

• Rozhovor pro ukrajinský časopis Porohy s dr. Věrou Lendělovou
• Proč si vybrat ukrajinský jazyk?